Umělecké předměty reagují nanejvýš citlivě na změny klimatu v jejich okolí. Měnící se teplotní poměry, které provází stoupající nebo klesající vlhkost vzduchu, mohou cenné exponáty trvale poškodit. Optimální klima pro všechny umělecké objekty však není možné stanovit, protože vždy je rozhodující materiálové složení konkrétního uměleckého díla.

Podmínky uchovávání pro keramiku, mramorové sochy nebo bronzové reliéfy se navzájem od sebe výrazně liší, takže klimatizování konkrétního okolí musí být individuálně přizpůsobeno. V muzeu Pera, kde je porcelán, keramika a anatolské váhy vystaveny na stejném podlaží, proto musí být vlhkost vzduchu a teplota neustále pod kontrolou.

Také pro druhé podlaží muzea platí zvláštní klimatické podmínky, protože zde jsou vystaveny obrazy. Organické materiály, jako kůže, pergamen, papír nebo dřevo jsou hygroskopické – tzn. že jsou ve vzájemném působení se vzdušnou vlhkostí. Při suchém vzduchu je jim odebírána vlhkost, takže ztrácejí na hmotnosti a „smršťují se“.

K opačné reakci dochází při vlhkém okolním vzduchu. Měnící se klimatické podmínky udržují umělecké objektyv neustálém pohybu, takže je jen otázkou času, kdy dojde k natržení plátna nebo k prasknutí dřevěného rámu.

Vedle klimatických požadavků cenných uměleckých předmětů je přikládán také velký důraz na pocit pohody návštěvníků. Z tohoto důvodu musí být pro návštěvníka vytvořeno příjemné a konstantní klima.